Dne 20. dubna 2022 jsme ještě za tmy v ranních hodinách vyrazili směr naše bývalé hlavní město, ku perle na Dunaji, směr Vídeň. Cesta ubíhala svižně a jistě na tom měl lví podíl doping v podobě řízků od maminek, kdy odér smaženého prostoupil celý dopravní prostředek. V Brně, což je dle místních již takové předměstí Vídně, jsme nabrali naši milou paní průvodkyni a již nám ani světlé odstíny Pálavy nezabránily překročit státní hranici do Spolkové republiky Rakousko. Pravda, dnešní náctiletí vcelku bez zájmu vyslechli povídání paní průvodkyně o peripetiích, které provázely překročení státní hranice v dobách, kdy jsme byli před západním imperialismem chráněni ostnatým drátem.
Ve Vídni byla, stejně jako v ostatních metropolích dneška, dopravní zácpa a tak jsme zažili rychlý výsadek před Schonbrunnem. Ve Wagenburgu jsme shlédli výstavu císařských kočárů a již jsme pospíchali na prohlídku Schonbrunnu. Mnohé jistě zaujaly komnaty Marie Terezie i salony Františka Josefa I a jeho chotě, Alžběty Bavorské řečené Sissi. Odtud se mimo jiné řídily dějiny, součástí kterých jsme byli stovky let a v duchu si jistě někteří vzpomněli na známé oslovení „Mým národům“, které bývalo určeno i našim předkům.
Následoval rychlý přesun k Hofburgu a skrz Kohlmarkt jsme došli až ke katedrále svatého Štěpána. Zde jsme se nechali ohromit impozantností stavby a posléze i pouliční gastronomií, protože čas pokročil a žaludek se dožadoval vonících „wurstů“.
Jak postupoval čas, blížil se pro mnohé zlatý hřeb dne a to návštěva zábavního parku Prátr. Teprve zde měli někteří možnost volné směny valut za různé atrakce, kde ztrácíte kontakt nejenom s pevnou půdou pod nohama, ale i s realitou, což povětšinou přivádělo žáky k pocitům neskrývané radosti. Pocit neskrývané radosti posléze zažili i učitelé, když jsme se v podvečer všichni sešli v nezměněném stavu před branou a vyrazili zpět do naší české kotliny. Příjezd před 22 hodinou do Čáslavi byl příjemným ukončením krásně prožitého dne.
Jaroslav Trávníček
