Deset žáků plus jeden pedagog. Šest kluků, čtyři holky a jedna učitelka. Zkrátka deset vybraných teenagerů ze Střední zemědělské školy v Čáslavi, kteří měli možnost strávit pět dní v Londýně, zažít a užít si výuku angličtiny od rodilého mluvčího a v neposlední řadě vidět několik nejznámějších londýnských památek.To je konečná bilance účastníků zájezdu. Držte si klobouky, naše cesta do Londýna a zpět právě začíná.

Foto 1

Stejně jako mnoha jiným školám po celé České republice, i naší škole se podařilo získat finanční dotaci díky Výzvě 56, která byla vyhlášena v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Již od konce prázdnin jsme začali usilovně pracovat na tom, aby byl náš pětidenní výlet co nejlépe organizačně zajištěn a především abychom naplnili očekávání našich žáků. Vybrat deset žáků z celkového počtu 175 nebyl snadný úkol. Proto jsme do tohoto procesu zainteresovali jak třídní učitele, tak i angličtináře.

Kromě povinných devíti vyučovacích hodin angličtiny, které měli žáci během pobytu absolvovat, bylo dle osnov projektu také poznávání místních pamětihodností. Jak si většina z vás dokáže představit, hlavní města obecně bývají památkami posetá a o Londýně to, troufám si říct, platí dvojnásob. Můj úkol byl tedy jasný. Vybrat ta nej místa a památky z toho obrovského množství, které britská metropole nabízí, a představit je žákům. S ohledem na to, že většina, ne-li všichni účastníci, jsou budoucí maturanti z angličtiny, vybírala jsem při plánování tras taková místa, která se jim k maturitě budou hodit. No, a jaký byl tedy náš pobyt v Londýně den za dnem?

Foto 2

Už samotná cesta, kterou jsme započali 10. listopadu, byla zážitkem, neboť jsme se do Londýna přepravovali letecky a pro většinu účastníků zájezdu to byla první cesta letadlem vůbec. Plán pro první den byl jasný. Zmapovat okolí hostelu, najít školu a úspěšně se vrátit zpět na hostel. Jako bonus jsme se vydali kousek po stopách Harryho Pottera. Na nádraží King’s Cross, které bylo kousek cesty od hostelu, jsme se zastavili na Nástupišti 9 ¾ a nasáli tak atmosféru místa, odkud je možné vycestovat do Bradavic. Čtenáři a fandové Harryho by jistě o tomto místě mohli vyprávět mnohem více než já. Po večerní organizační schůzce jsme všichni unaveni po cestě a plni očekávání ulehli do svých postelí.

Druhý den dopoledne byl ve znamení výuky angličtiny. V jazykové škole LSI London Central nás mile přivítal bodrý pan ředitel a uvedl nás do učebny, kde se po tři dopoledne žáci pilně věnovali studiu angličtiny, především konverzaci a rozšiřování slovní zásoby. Myslím, že volba lektora, kterého nám jazyková škola přidělila, byla sama o sobě trefou do černého. Počáteční nemalé obavy žáků z toho, že nebudou rozumět a nebudou umět odpovědět, se rozplynuly během několika málo okamžiků poté, co do učebny vešel sympatický, usměvavý mladík s ukázkovou angličtinou. Po několika úvodních větách, ve kterých se stručně představil a mimo to, že je lektorem, na sebe prozradil také skutečnost, že je divadelním a televizním hercem, měl rázem své nové posluchače na svojí straně. Žáci měli přísně zakázáno mezi sebou po dobu výuky mluvit česky a myslím, že to velmi brzy akceptovali a plně se soustředili na výuku, která probíhala střídavě formou dialogu, skupinové práce a vstupů od lektora. Přestože žáci trávili celá tři dopoledne od 9 do 13 hodin výukou angličtiny, odcházeli z hodin nabití energií a s dobrým pocitem. Ověřili si totiž, že jejich práce a snaha naučit se anglicky byla korunována úspěchem a oni dokázali rodilému mluvčímu porozumět, a co víc, dokázali s ním komunikovat. To, čeho se nejvíce obávali, tedy neporozumění a neschopnost reagovat v angličtině, rázem ztratilo na významu.

Program dopoledních hodin byl od středy do pátku daný. Zbývající části dne jsme využili k poznávání Londýna. Jelikož nám počasí výjimečně přálo, byly naše procházky nejen užitečné, ale troufám si říct, že i příjemné. Přestože centrum Londýna bylo jak od školy, tak i od hostelu v pěší dostupnosti, z časových důvodů jsme využili k dopravě poblíž Toweru metro, místními nazývané “tube”. Londýnské metro je pověstné tím, že kromě toho, že patří mezí nejstarší na světě, je také velmi složité a je tudíž snadné v něm zabloudit. Nám se naštěstí po prvotním tápání a hledání správného nástupiště podařilo absolvovat jízdu bez ztráty kytičky. První z našich cest za poznáním vedla přes Tower Bridge, jednu z dominant Londýna, kolem Toweru, úložiště korunovačních klenotů, směrem ke katedrále Sv. Pavla, kde sídlí londýnský arcibiskup. Jelikož našim cílem bylo, aby si studenti z jazykově-poznávacího zájezdu odnesli co nejvíce, bylo úkolem každého z nich připravit si pro své spolužáky několik vět v angličtině o konkrétní památce, ke které vedly naše společné kroky. V nohou jsem měli více než osm kilometrů, a tak při večerním plánování programu na další den panovala naprostá shoda. Následující odpoledne věnujeme nákupům. Přesto mi to nedalo a žáky jsem k proslulé Oxford Street zavedla “zkratkou” přes Piccadilly Circus s legendárním světelným reklamním panelem a Regent Street, která je z obou stran lemována obchody luxusních světových značek.

Poslední, páteční, odpoledne, které jsme trávili v Londýně, patřilo opět památkám. Na Trafalgar Square jsme si letmo připomněli admirála Nelsona, který na celé náměstí majestátně shlíží z výšky 56 metrů. Náměstí dříve známé především díky obrovskému množství holubů je však dnes těchto ptáků prosté a část svého kouzla tak ztratilo. Cestou ke známým Houses of Parliament a Big Benu jsme minuli ostře střeženou Downing Street, sídlo britského ministerského předsedy. U Westminsterského opatství jsme byli svědky pýchy a úcty, kterou Britové chovají k válečným veteránům. Prostranství parčíku před chrámem, kde se odehrávají královské svatby, bylo poseté drobnými křížky a vlčími máky. Několik křížků neslo jména českých vojáků. I my jsme tak v ten okamžik pocítili hrdost. Naše kroky vedly dál přes St. James’s Park směrem k Buckingham Palace, sídlu královny Alžběty. Pomník královny Viktorie před vjezdem do Buckinghamského paláce je častým objektem na fotografiích turistů. Ani my jsme nebyli výjimkou a udělali si společnou fotku. Posledním stanovištěm na naší cestě po londýnských památkách byl Hyde Park s proslulým Speaker’s Corner, veřejným prostranstvím, kde je povoleno vyjadřovat se na jakékoliv téma.

V nohou jsme za těch několik dní měli možná pár desítek kilometrů, ale myslím, že můžu za všechny říct, že ty kilometry stály za to. Neodpustím si ale zmínit jednu nepříjemnou záležitost, která nás v Londýně potkala. Přestože přímo nesouvisela s naším pobytem, myslím, že se nás všech dotkla velmi významně. Poslední večer, který jsem trávili v Londýně před sobotním odletem zpět do Prahy, zůstane nám všem pravděpodobně spojen se smutnými událostmi ve Francii. Všech se nás tato událost dotkla o to víc, že jsme čekali, zda a případně jakým způsobem zasáhnou zvýšená bezpečností opatření do naší cesty domů. Ráda bych na tomto místě vyjádřila obdiv všem deseti studentům, kteří intenzívně sledovali a prožívali vše, co se ve spojitosti s teroristickými útoky v Paříži dělo. Zároveň bych jim touto cestou chtěla poděkovat za zachování klidu a ukázněnost, i když je více než jasné, že jejich myšlenky v tu chvíli byly plné obav, zda naše cesta na letiště a samotný let proběhne bez problémů.

Foto 3

Comments are closed.

Vyhledat v SZeŠ
Meteorologická stanice
Meteorologcká stanice ČHMÚ v SZeŠ Čáslav
Institut vzdělávání – Praha
Institut vzdělávání - Česká zemědělská univerzita v Praze
Jídelní lístek
Jídelní lístek
Návštěva Itálie 2016
obrázky z návštěvy Itálie 2016
Studium na vysoké škole
Přehled rubrik